spot_img

ذات صلة

جمع

Přírodní, bio či klinicky testovaný: Víte, co znamenají tato označení

To, jaké vlastnosti má váš oblíbený kosmetický produkt, možná...

Zde je šest způsobů, jak na to

Pokud budou vaše oslavy příchodu nového roku probíhat v...

Zlaté globusy se zahalily do černé

Téměř všichni do jednoho přišli v černé jak na...

Co si obléct k legínám? Poznejte pohodlné i sexy inspirace

Legíny patří do ženského šatníku již od šedesátých let....

Vogue pobouřil veřejnost reklamou na kožešiny

Britské vydání časopisu Vogue čelí kritice ze strany ochranářů...

Šovdra – naše tradiční specialita

Z hlubokého zapomnění se opět probudila jedna z našich národních specialit. Nedivil bych se, kdyby se po přečtení titulku \“nechytili\“ ani mnozí masožravci. Takto do hlubokého zapomnění upadla jedna z našich národních specialit. Naštěstí se blýská na její lepší časy a možná ji ochutnáte už tyto svátky i vy.

Šovdra (šoudra, šoldřina, šódra) se připravovala po zabijačkách hlavně na středním a východním Slovensku, kde často ani pojmenování šunka neznali. Její název pochází ze šarišského slova označujícího velikonoční šunku a na základě nařízení Rady (ES) nese od roku 2006 označení „zaručená tradiční specialita“. Šovdra by mohla od Evropské unie získat i chráněné zeměpisné označení a alespoň na místní úrovni konkurovat svým podstatně známějším a dražším bratrancům a sestřenicím ze zahraničí, ačkoliv se recept na její přípravu objevil již v první kuchařské knize ve slovenské řeči od Jana Babilona, ​​vydané roku 1870 v Budapešti, její výroba se stala už jen raritou v rukou skutečných mistrů uzenářů. z Vysoké u Moravy, která jí již třetí rok zásobuje celou síť Makro/Metro, kde je o ni mimořádný zájem. dostat už na každé pumpě.

Výběr masa, pácování a solení
Ševdrou lidé na vesnicích nazývali šunku s kostí, která se připravovala podstatně jednodušší – jen solením a pácováním s kmínem. Výroba tradiční šovdry je náročná a musí se při ní dodržovat originální receptura, která zahrnuje solení a líčení čerstvého vepřového stehna minimálně šest až sedm týdnů, uzení a sušení, po kterém je šunka vhodná k přímé konzumaci i bez vaření. Nejprve se vybraná vepřová stehna vyřežou tak, aby na nich nezůstala křížová část a nožička, az boků se odstraní přebytečný tuk, přičemž maso nesmělo být předtím zmraženo. Takto upravená stehna s neporušenou kůží se potírají směsí soli, sanitry, česneku, jalovců a koriandru. Je ideální, aby měly podobnou velikost, protože doba solení a líčení závisí na hmotnosti masa. K výrobě šovdru se může použít i vykostěné stehno, které se po nasolení opět poskládá do původního tvaru a obkroutí lněným provázkem, nebo se může naporcovat na menší kusy a ty se zpracovávají samostatně.

Týdny ležení v bylinkách
Nasolená šunka se po třech až sedmi dnech může naložit do nálevu tvořeného směsí vody, vína, soli, koření a bylinek, které jí dávají typickou chuť a vůni. Do směsi se používá bazalka, tymián, šalvěj, jalovce, bobkový list, zázvor a hřebíček. Šunky se musí v pravidelných, tří-čtyřdenních intervalech obracet, přičemž se maso postupně zespodu překládá na vrch, neboť důležitý je i tlak, kterým na sebe působí navrštěné maso. Po dostatečném marinování se maso opláchne studenou vodou, nechá se osušit a následuje pomalé uzení tradičním způsobem pomocí studeného kouře z bukového, dubového nebo ovocného dřeva. Vyuzené šunky se zatíží, aby vytekla přebytečná vnitřní šťáva, pak se nechají uschnout a mohou se znovu vyudit. Nakonec se potřou směsí bílého vína a octa a umístí se do dobře větrané chladné místnosti, kde se ještě šunky pomalu dosuší, čímž se napodobuje proces zrání v komorách našich babiček. Příprava šovdry trvá minimálně dva-tři měsíce, a tomu odpovídá i její cena, která je však přiměřeně vyvážena její jedinečnou chutí.

spot_imgspot_img